Nádražní 157 / 532 (Marianskohorská 2), Ostrava - Přívoz
[NKP] 34260/8-3035 městský dům čp. 532
Nádražní ul.č. 157 (Mariánskohorská ul.č. 2)
parc.č.: 368/2, stav.
Dvoupatrový dům tvoří ostroúhlé nároží bloku, pohledově exponovaný v průhledech z několika ulic. Fasáda novobarokní. Postaven byl roku 1898 podle plánů stavitele Felixe Neumanna. V r. 1928 došlo k opravě budovy a nadstavbě třetího patra, další úpravy kolem r. 1960. V interiéru dochována původní dispozice, v chodbě štuková výzdoba a litinové zábradlí. Hodnotné vstupní dveře.
Stavba neobarokního nájemního domu s obchodními místnostmi v partru byl postaven podle návrhu architekta F. Neumanna v roce 1898 v nárožní poloze na křížovatce městských tříd a katastrální hranici mezi Moravskou Ostravou a Přívozem, kde uzávírá urbanistickou kompozici města Přívozu proslulého architekta Camilla Sitteho.
Dům pro zámožnější nájemníky má v parteru situovány obchody s výlohami, v patrech byly vždy po dvojici 2-3 pokojové byty s vlastním přislušenstvím. Interiér veřejný i soukromý byl účelně řešen,
za důstojnými domovními dveřmi následuje vestibul s terasovými podlahami s imitací barevné mozaiky, stěny
a stropy mají štukovou výzdobu, chodby obsahovaly portály a výklenky s amorety. Technicko uměleckým klenotem tohoto domu je tříramenné schodiště z kamenných stupňů na lichoběžníkovém půdoryse včetně
kovového zábradlí a svítidla v přízemí.
Jednotlivé byty se diferencovaly jako dvoutraktové, k podestám schodiště přiléhaly předsíně, průchozí pokoje k vnějším fasádám. Všechny místnosti byly prostorné, propojeny dvoukřídlovými dveřmi, často prosklenými s ozdobnými nadveřními nástavci. Eliptický pokoj v čele budovy přináležející k jednomu z bytů na každém patře, obsahoval arkýře a niky a sloužil jako salón. Stropy místností se honosily štukaturou s ornamenty či roslinným motivem, v salónech s centrálním kruhovým figurálním motivem amorků.
K příslušenství patřila rozlehlá kuchyň, sousedící s pokojem pro služebnou, šatna, koupelna a toaleta s větráním do dvora.
V 30. letech 20. století dochází k úpravě střechy dostavbou 3. patra a přepláštění kupole. V 60. letech byl dům rekonstruován pro administrativní účely a osazen typizovanými prvky namísto původních oken, dveří, sklobetonových výplní apod. Byly zrušeny původní dispozice bytových místností, eliptické místnosti byly přepůleny cihlovou příčkou, původní štukatura se zachovala pouze v bývalém salónu v 1. patře, kde byly už tak dost přemalbami zničené štuky nelogicky narušeny již zmíněnou příčkou.
V 90. letech 20. století se přidružilo absolutně nevhodné umístění výrobny uzenim s prodejnou, což znamenalo další devastaci interiéru, okachlíkování zdí, další přerušení příčkami, tentokrát v přízemním vestibulu a dovršeno vulgárním aplikováním venkovní reklamy.
V roce 1996 se administrativa SPBH (Státní podnik bytového hospodářství) z domu vystěhovala a v jejich prostorách vznikají ateliéry a hudební zkušebny mladých umělců.
– podrobnosti >>> Barák.
Na začátku 21. století se dům dostává do soukromých rukou a je citlivě opravován, místo sklobetonových výplní oken do dvora jsou znovu osazeny velké půlkulaté okna, osvětlující krasné schodiště (bohužel zanecháno mřížoví mezi 1. patrem a přízemím z 80. let 20. století), jež je taktéž opraveno - kamené schody vybroušeny. Mozaiková podlaha vestibulu a mezipater je však zakryta koberci. Prostory v patrech jsou využívány jako kanceláře firem, parterové prostory upraveny.
